Tisk:       Velikost písma: - +


Smysluplné pohovky



V květnu 2006 vzpomněl kulturní svět dobu před 150 lety, kdy se narodil Sigmund Freud, rakousko-uherský Moravan, jehož učení psychoanalýzy (psychoterapeutické metody a psychologické teorie) se na trvalo zapsalo do evropských a světových dějin psychiatrie.

V květnu 2006 vzpomněl kulturní svět dobu před 150 lety, kdy se narodil Sigmund Freud, rakousko-uherský Moravan, jehož učení psychoanalýzy (psychoterapeutické metody a psychologické teorie) se na trvalo zapsalo do evropských a světových dějin psychiatrie.

Neurolog a psychiatr Sigmund Freud patří bezesporu mezi významné evropské osobnosti. Jeho působení zasáhlo mnoho oborů – lékařství (psychiatrii, psychologii), společenské vědy (sociologii, filosofii), výtvarnou kulturu (malířství, sochařství), literární svět (spisovatele, básníky, umělecké kritiky), svět filmu, fotografie aj. Přesahoval hranice tehdejší vědy i společenských konvencí, a byl proto obdivován a glorifikován, stejně jako kritizován a zatracován.

V době, kdy Sigmund Freud provozoval lékařskou praxi ve Vídni, žili, navrhovali a vyráběli zde nábytek mimořádní architekti (Otto Wagner, Josef Hoffmann, Koloman Moser, Adolf Loos, Josef Frank aj.), kteří společně se známými firmami (např. Thonet, Kohn, Wiener Werkstätte) ztvárňovali soukromé i veřejné interiéry, včetně bytových textilií, svítidel, doplňků a různých předmětů pro bytovou kulturu. Stavěly se také různé významné veřejné stavby, mezi než se řadí nemocnice a sanatoria, odrážející ducha tehdejší doby (např. sanatorium v Purkersdorfu). Rakouská nábytková tvorba má podle některých teoretiků dva základní pilíře – Thonetovy židle a Freudův gauč. I dnes můžeme najít v rakouské nábytkové produkci jasné odkazy na toto slavné sofa (například u Hanse Hollaina, Mattea Thuna, Paola Pivy aj.).

Jak by ztvárnili pohovku, na níž by dnes Sigmund Freud zpovídal své pacienty, současní designéři? To bylo téma předložené Design centrem ČR a Rakouským kulturní fórem v Praze jako  nesoutěžní projekt ke 150. výročí narození Sigmunda Freuda významným českým designérům a rakouským, italským a americkým  firmám.Tématu se mohli chopit naprosto svobodně, proto výstava představovala zcela odlišné přístupy a koncepty i použití netradičních materiálů. K vidění byly prototypy nebo již realizované produkty vybrané jako variace na slavné sofa.

Cesty výstavy
Výstava Smyslů plné pohovky pro Sigmunda Freuda se představila prvně v roce 2006 v pražské galerii Design centra ČR, kde vyvolala velký mediální ohlas. Poté zavítala na podzim téhož roku do vídeňského Looshausu, odtud se na přelomu let 2006 a 2007 přemístila do brněnské Galerie Design centra ČR a ještě v zimě 2007 ji mohli vidět návštěvníci galerie Slovenského centra dizajnu v Bratislavě. Na jaře letošního roku  se představila v galerii Belstyl v Ostravě. Zavítala také do Příbora!


Slovo autorů


Jan Čtvrtník

Ta.bu

Sigmund Freud vypracoval na základě svých klinických zkušeností vlastní terapeutický systém: psychoanalýzu. Ta se opírá o několik základních metod sloužících pro proniknutí do podvědomí pacienta a pro odhalení konfliktů mezi jeho vědomými a nevědomými vrstvami osobnosti (id, ego, superego). Jednou z jeho stěžejních metod byl rozhovor, vyprávění či řízený monolog. V komiksech se pro uvedení řeči a pro symbolické znázornění zvuků, stenů a skřeků, ale i naznačení myšleného, ale neřečeného, používají „bubliny“. Ty mají někde v obvodu zasazený výčnělek, ocásek, mostík, camfourek, prostě pojítko, mezi postavou a její řečí. Chtěl jsem propojit a ukázat na chaise-longue Ta.bu tuto interakci dvou subjektů, dvou lidí tvořících jeden dialog. Sedící lékař naslouchá pacientovi, který leže pohodlně na zádech, hledí do neznáma a odkrývá postupně nejtajnější zákoutí své mysli, odhaluje své sny a je po nich veden terapeutem. Řeč, vyprávění, příběh je vyprávěn, aby mu někdo naslouchal, a spojuje vypravěče s posluchačem do jednoho pevného celku.

Naše já, má několik rovin a i Ta.bu prorůstá těmito úrovněmi. Terapeut sedí výš, aby dohlížel na svého pacienta, aby se o něj staral a správně ho ve vyprávění směroval. Při pohledu shora Ta.bu vypadá jako dvě propojené komiksové bubliny, jedna pacientova a jedna terapeutova. Spojuje je mostík komunikace, propojující pacientovu část s lékařovou, stejně jako vyšší vrstvu s nižší. Vzájemně se mísí a splývají v jeden celek, aby mohli odhalit co je pod nimi skryto, co je viditelné a co ne, co je důležité a co méně.


Jan Fišer

Bez obalu
Pohovka je navržena v souladu s potřebami uživatele. Nic neskrývá, otevírá své nitro, je čitelná, přitom složitá, zamotaná – a sexy.






David Karásek, Radek Hegmon

Vis a vis
Zde je pokus o vynesení freudovského tajemství z uzavřených prostor ordinace. Vtáhneme do hry modré nebe, rozkvetlou třešeň, zamilovaný poletující hmyz a volné asociace budou hned barevnější. Až nám dá pán v bílém plášti pokoj, můžeme tu legraci probrat s nějakým pěkným objektem touhy jen tak v plavkách. Uvidíme si do tváře a nohama se můžeme dotýkat…

Milan Knížák

Venuše
Na výzvu dr. Lenky Žižkové jsem navrhl několik freudovských pohovek ve smyslu dnešního vnímání Freudových názorů. Prezentovaná pohovka je manipulativní sochou ženy, která připomíná jak paleolitickou Venuši, tak přerostlého brouka či obludnou nafukovací erotickou pannu.
Díra v oblasti ohanbí evokuje prafunkci ženského pohlavního orgánu, ale slouží především jako úschova drobných předmětů. Odnímatelná prsa, která lze používat jako polštáře lze vyměňovat a barevně tak měnit obraz pohovky.

Miroslava Krausová

R-Otoman (vznikl pro tuto výstavu)
Je reakcí na vaši výzvu, i když nepřímou.
Prvním impulsem byla bezesporu žádost Lenky Žižkové o zápůjčku otomanu a orientálního koberce ze sbírek našeho muzea. Později její výzva, ať se ujmu daného tématu.
Druhým, neméně významným impulsem bylo mé přání, důstojně se zbavit dvou persiánových kožichů po babičce.
A třetí, neodbytná vzpomínka z dětství, ordinace pana doktora s gaučem potaženým bílým voskovaným plátnem.
Anatolské koberce (téma, které mne již dávno zajímá), persián po mé babičce a bílý nemocniční gauč. Proč by měl být koberec nahoře (Freud ho tam měl), když jim mohu gauč potáhnout. Kombinace bílá černá, to jsou dvacátá léta a art-deco.
 No, tak nějak to asi bylo. Použití tvaru jako symbolu, použití kontrastu, barvy a materiálu. A nakonec rozčarování, že to všechno už tu přece bylo, „de javu“.

Ewa Nemoudry

Sen, který se zdá Marii ve spánku
Moje hadrová panenka si lehla na pohovku a to způsobilo, že se její myšlenky uvolnily a vyplynuly z nitra ven. V jejích  představách se honí myšlenky o tom, že problémy, které nás trápí, lze ventilovat zobrazením oblíbených květů provázejících nás ve snech. Tato informace může popsat stav našeho ducha a mysli. Moje hadrová panenka odpočívá a ruce a nohy srůstají  s pohovkou květy z jejích snů.

Pavel Šťastný, Miroslav Cikán

Portrét panen I., II.

Interpretace díla I.
Smyslem exponovaných exponátů je předložit dětskou hračku v dospělém věku s vnitřní podobou tam, kde podoba bývá zaměňována s představou a naopak. Podoba mizejících panenských očí hračky je vetkána pod povrch vše slyšícího kanape, a mladé pidipohlaví se naopak tlačí z jeho útrob. Potah je burkou nikdy nikým neviděných muslimských žen. Obsah je na věky zakázaný…všechno se to vesele vrtí na pevných nohách autoslasti.

Interpretace díla II.
Všechno je to nechutný úlet.