Tisk:       Velikost písma: - +


Jak to bylo...
          ...s pohovkou

před rodným domem S. Freuda, dnes novým symbolem města Příbora.
Ptá se Mgr. Irena Nedomová – reportérka městské televize, odpovídá Ing. Jana Svobodová, zastupitelka Města Příbora.

Kdy a kde vznikl nápad s pohovkou?
Myšlenka vytvořit pohovku jako umělecké dílo vznikla 7. prosince loňského roku na setkání příborských živnostníků. Nápad se setkal s příznivým ohlasem i u architekta pana Jana Tupého, který budoucí pohovku zakomponoval do exteriéru před rodný dům Sigmunda Freuda. V žádosti o dotaci ze státního rozpočtu pak bylo finanční krytí uměleckého díla zohledněno.

Proč právě pohovka?
Freudovu pohovku znají nejen odborníci, ale i laici. Každý z nás už někdy viděl (ve filmu, dokumentu..) obrázek vyšetřujícího lékaře v křesle a pacienta ležícího na pohovce. Pohovka se stala – díky Freudovi - dědictvím a pracovním nástrojem analyticky orientovaných psychiatrů a psychologů a v různých podobách ji dodnes používají k vyšetřování pacientů.

Zdálo se, že peníze na pohovku jsou. Co následovalo – vzhledem ke krátkému času, který zbýval do otevření domku?
Koncem ledna jsem oslovila 15 uměleckých pasířských a kovolijeckých dílen v naší republice, s tím, že chci vyrobit tzv. „ zdobenou kovovou lavičku“ určité velikosti (nechtěla jsem ještě úplně prozradit nápad s pohovkou). Vzhledem k „šibeničnímu“ termínu zhotovení zakázky reagovaly jen tři. Těm jsem už záměr prozradila, zaslala fotografii originálu pohovky a zeptala se na to, jakou technologii výroby doporučují.

Jaká byla reakce firem?
Jedna z dílen nabízela použití bronzu, zde však byla finanční částka (2 miliony Kč) příliš vysoká, a tudíž nereálná. Další dvě dílny přišly s nabídkou vytepání plastiky z mědi. Touto technologií je vytvořena např. i Socha Svobody. Nabídkové ceny za výrobu byly u obou dílen podobné.

Kdy to bylo?
V polovině února a obě firmy mě upozorňovaly, že už je vlastně pozdě! Odhadovaly, že s pracemi – tak, aby se vše stihlo přichystat na oslavy, se musí začít nejpozději 15. února. A tento termín byl už za námi!

Vím ale, že nejen termín, ale nakonec i peníze byly problém…
Ano, vše se ještě zkomplikovalo tím, že peníze původně určené ze státní dotace na umělecké dílo se musely využít na tak zvané „vícepráce“ v rodném domě. Rozhodla o tom městská rada. Nezbývalo než firmám říct, jak je to s penězi – že vlastně nejsou. A tak majitel jedné z nich se logicky začal věnovat jiné zakázce. V tento okamžik se mi zdálo, že je všechno marné.

Pak ovšem přišla dobrá zpráva.. jaká?
Přes rozhodnutí, že nejsou finanční prostředky na vytvoření pohovky, se mi ozval Ivan Houska, majitel druhé pasířské dílny Houska & Douda z Buštěhradu u Kladna. Zdálo se, že je stále více nadšený myšlenkou realizovat pohovku! A tak vyslovil přání přijet do Příbora, prohlédnout si místo, kde by dílo stálo a možná někdy v budoucnu…..se pustit do práce!

Skutečně pan Houska přijel?
Přijel na konci února a po setkání s ním jsem si řekla: nic není ztraceno! To nadšení, vstřícnost a ochota! Pan Houska už jasně viděl pohovku před domkem, i když ten byl tehdy zahalený v bílé plachtě.

A to byl zřejmě moment, který rozhodl.
Ano. Slíbila jsem panu Houskovi, že se do čtrnácti dnů pokusím s panem starostou sesbírat alespoň polovinu potřebné částky od dárců - částku, za kterou by mohl nakoupit potřebný materiál Pan Houska zase slíbil, že začne „peníze nepeníze“ s přípravou uměleckého návrhu a tvorbou potřebného modelu. A současně zajistí tolik pasířů, aby se všechno stihlo.

Tady pravděpodobně začala ne zrovna snadná práce…
Vůbec jsem si nepřipustila myšlenku, že to bude těžké nebo dokonce, že se to nepodaří. Pustila jsem se do získávání peněz s odhodláním, že to musí vyjít! Dala jsem závazek, nadšeného člověka jsem měla také … nezbylo, než začít oslovovat lidi!

Oslovovat? Jak? Chodila jste od firmy k firmě?
Nejdříve jsem telefonovala! To byly účty! Několik kontaktů s dárci jsem navázala e-mailem. Pak jsem každého dárce - nejprve přímo v našem ve městě – navštívila. Potom jsem začala jezdit i za dárci v blízkém okolí.

Jak jste se rozhodovala, koho požádat o sponzorský dar?
Freud byl lékař, tak nejdříve jsem oslovila lékaře v Příboře i Kopřivnici – tady mi pomohl MUDr. Mořic Jurečka, který sám požádal o finanční dar některé své kolegy. Pak jsem se obrátila o finanční pomoc na právníky, hned potom na živnostníky, na malé i větší firmy. Také přispěli někteří občané našeho města. Výše darovaných částek se pohybovaly od pěti set do padesáti tisíc korun. Nejčastěji lidé věnovali rovnou tisícovku. Téměř devadesát dárců má zásluhu na tom, že pohovka před domem stojí!

Kolik korun se nakonec - za neuvěřitelných – pokud počítám správně 6 týdnů – podařilo shromáždit?
Přišlo tolik, aby to stačilo na celé dílo a to stálo 414 tisíc korun!

A váš pocit? Musí být úžasný….
Je. Stálo mě to sice hodně času a úsilí, nestihla jsem řadu jiných věcí, ale zase - během této práce jsem se setkala s tolika milými a vstřícnými lidmi, že jim VŠEM ještě jednou DĚKUJI! Obrovskou radost jsem měla – nejdříve, když pohovku bratři Houskovi přivezli – těsně před otevřením domu, a pak při jejím odhalování s paní Jane Mc Adam Freud a dr. Zvěřinou 27. května. A nakonec – jsem spokojená i teď - kolik lidí se za uplynulý měsíc u pohovky už zastavilo, vyfotilo!

Vaše přání na závěr?
Přání? U pohovky je motto Usaď se a rozjímej, vstaň a konej! Kdyby se nad ním každý jen chvilinku zamyslel, možná by na leccos hezkého přišel! A hlavně bych byla ráda, kdyby se pohovka stala místem setkávání lidí a časem i novým symbolem našeho města Příbora. A nakonec – ještě jednou všem, kteří věřili, že to je nejen dobrý nápad, ale také k jeho realizaci jakkoli přispěli – moc děkuji.

A já děkuji za pěkné setkání na pohovce (právě tam jsme rozmlouvaly) a za rozhovor.